Marně přemýšlím, zdali si vzpomenu na kapelu, která by u nás produkovala podobný styl hudby. Nic mě nenapadá. Holešovská parta lenochodů je ve své kategorii velmi osamocenou. GOSPEL OF THE FUTURE možná hrají podobně nahlas, ale zdaleka ne tak pomalu. Místy se nemohu zbavit utkvělého dojmu, že jsem na gramci chybně zařadil rychlostní stupeň. Zpomalená bažina se nalila do formy pohřebního doom metalu, začala hnít sludge/dronovou špínou a plesnivět noiseovými vrstvami. Tohle je kytarová slať, ze které se lidé nevrací.

Aktuální materiál, vydaný pod ruskou hlavičkou Moscow Funeral Leauge, obsahuje jedinou skladbu, přesahující stopáží třicet minut. Monolit, který otevírá několikaminutové intro, při němž praská oheň a postupně se přidávají ruchy a rozplizlá baskytara s tak kulatým zvukem, jaký jen tak někde neuslyšíte. Na prvotní umolousaný riff se nabalují další vrstvy nástrojů, kopírujících hypnotické tempo i melodický postup, jenž deska drží téměř první třetinu celkového času.

To, co mě ale nepřestává fascinovat, je zvuk. Je tupý a ohlazený. Neagresivní, přitom hlomozící a brutální. Jako by vás někdo po hlavě mlátil palicí obalenou mechem nebo kapelu pohřbil pod deku. Když pominu noiseové efekty, tak kytary jedou většinou unisono a nepouštějí se do jakýchkoliv samostatných akcí. Na konci se celek opět zpomaluje a rozmlžuje do nejasných zvukových obrysů a ploch, co se do sebe porůznu vpíjí. Možná jen vokál působí příliš suše a neopracovaně. Nicméně, kdyby se prohnal bustrujícím sítem, možná by tolik nevyniklo téma, které deska má. A ačkoliv se možná v textech trochu schovává v abstraktních obratech, je důležité. Konkrétně u této nahrávky je i významnou spojovací čarou.

Tou spojnicí jsou drogy. V případě předmětného alba teda jedna konkrétní droga. Ale k tomu se ještě dostaneme. Ačkoliv by název BLUES FOR THE REDSUN mohl odkazovat na druhé album KYUSS, tak podle slov kapely samotné odkazuje k opiátovým halucinacím jednoho člověka. Sociální aspekty užívání drog jsou tématem, které bylo vloženo do DNA téhle skupiny.

Poměrně specifická látka je vetkána i do názvu celé desky. „Desomorfin“ je opioid desetkrát účinnější než morfin. Přezdívku "Krokodýl" dostal kvůli vedlejšímu efektu, který má. V oblasti vpichů dochází k rohovatění kůže. Ta následně připomíná šupinatou krokodýlí kůži. Tady lze vidět další význam obalu alba, které texturou odkazuje k výše popsanému efektu. Snadná dostupnost a nízká cena této drogy právě v Rusku zapříčinily, že počet závislých na tomto svinstvu byl odhadován na téměř milion. Zde vnímám další uzavřený kruh, dotýkající se moskevského vydavatele. Jen pro zajímavost dodávám, že odvykačky jsou těžší než u heroinu.

V neposlední řadě lze vystopovat význam i v tom, jak celý materiál působí. Nahrávka je odpudivá mokvající rána plná špíny. Těžká a zkázonosná. Stejně jako Desomorfin. Zmínil jsem tu zrohovatělou krokodýlí kůži. Šupiny časem odpadnou a vytvoří rozšiřující se rány, které se nehojí. Mnoho uživatelů drogy končí v horším stavu, než kdyby měli lepru. Výjimkou nejsou ani zanícená, hnijící zranění, která obnažují nejen maso, ale i kosti. Pokud máte dostatečně silný žaludek, zkuste si dohledat více informací, třeba zde. BLUES FOR THE REDSUN vytvořili materiál, který je lezavý, těžký a nepříjemný. Jsem ale přesvědčen, že nemohl být jiný.